Stručná analýza Koránu

Pojem “analýza” berte v tomto případě trochu s rezervou. Je to spíše taková recenze s několika zásadními nedostatky. Přesto si myslím, že pro ty, kteří Korán nečetli, ale zvažují to...

...může mít přínos v tom, že jim pomůže rozhodnout se, zda nedat přednost jiné knize. Zmiňovanými nedostatky myslím fakt, že jsem četl český překlad, čímž mohlo dojít k určitému zkreslení a zcela jistě byla zabita případná poetičnost díla. Závažnějším nedostatkem je má nedostatečná znalost islámu, ale islám jako celek příliš hodnotit v tomto článku nehodlám. K tomu by bylo nutné znát další zdroje jako jsou Hadísy, Síra, Sunna, historický kontext, apod. A nejzávažnějším nedostatkem je moje neznalost Bible, protože Korán se na biblické postavy a události odkazuje často. Bible je pro mě něco jako James Bond nebo Harry Potter. Vím, že to existuje, každý to zná, ale já jsem neviděl jediný celý díl.

Korán se vůbec nečte dobře. Neobsahuje žádný poutavý příběh a má snad blíže spíše k nějakému manuálu. Je to prorokem Mohamedem sepsaná vůle Boží. Křesťanský Bůh a muslimský Alláh jsou identická bytost, rozdíl je pouze v pojmenování. Korán se skládá z mnoha kapitol zvaných Súry, jejichž rozsah je od několika málo veršů až po několik stran. Tyto Súry se dělí na mekkánské nebo medínské podle toho, ve kterém městě měl zrovna prorok Mohamed zjevení. Súry nejsou seřazeny chronologicky, na začátku převládají dlouhé, na konci naopak ty krátké - několikaveršové. Názvy jednotlivých Súr jsou velmi zavádějící. Pokud se nějaká jmenuje například „včely“, nemůžete čekat, že bude skutečně pojednávat o včelách. O těch je tam všeho všudy jen pár veršů. Ve skutečnosti téměř každá Súra nakonec vždycky sklouzne k popisování stejné podstaty jako všechny ostatní (viz dále) a až na výjimky není nijak specifická. Zde můžeme vypozorovat, že Korán ve své indoktrinaci používá metodu neustálého opakování. Čím vyšší prioritu v islámu dané vnuknutí má, tím častěji je v Koránu opakováno. Některá důležitá sdělení jsou téměř v každé z nich. Z tohoto pohledu obsahuje Korán pouze dvě základní sdělení. Pokud se budete chovat jako správný muslim, čekají vás zahrady hojnosti, kde hned ze startu dostanete služební Aston Martin, iPhone s neomezeným tarifem včetně dat, Don Papa Port Casks Quincentennial Edition,...no, prostě budete tam mít všechno, v neomezeném množství a ještě jako bonus v tom bude nesmrtelnost. Pokud ovšem jako muslim výrazně selžete v dodržování Koránu, čeká vás pravý opak. Pohltí vás oheň pekelný, každý den žemlovka, od rána do večera vám tam budou vyhrávat Lucku Vondráčkovou a jak na potvoru i zde získáte jako bonus nesmrtelnost, což fakt nechcete. Takže od začátku až do konce Koránu se v různých obměnách neustále opakuje, co vás čeká, pokud se tak nebo onak zachováte. Roli ovšem nehraje jen to, kolik prohřešků a jaké míry jste za svůj život nasbírali. Podstatný je rovněž vývoj vaší osoby. Bůh je totiž milosrdný a slitovný. Takže pokud svůj život začnete jako hříšník, ale postupem času svých prohřešků začnete litovat a kajícně se obrátíte k Bohu, ten vám odpustí a máte šanci na vstupenku do ráje. Podobnou šanci mají i bezvěrci, pokud se nakonec obrátí k Bohu. Ovšem musí tak učinit ještě v době, kdy jejich osud není zpečetěn, protože pak už se s tím nedá dělat nic. Korán muslimy také varuje před tím, že jejich nepřátelé mohou konverzi k islámu pouze předstírat. To ovšem nemá vliv na posmrtný život, neboť Alláh má vždy jasno a žádné předstírání nepomůže.

Nyní již víme, že základní podstatou Koránu je metoda cukru a biče, kdy podle vašeho chování vás čeká jedno nebo druhé. Zbytek textu Koránu tedy popisuje, co konkrétně patří mezi halal (dovolené) a haram (zapovězené). Vůbec nejtěžším hříchem je podle Koránu svádění od víry. Následuje další těžký hřích, kterým je prohřešek proti Šahádě, tedy islámskému krédu - není božstva kromě Boha. Alláh je absolutní autoritou, která je jediná, vševědoucí, všemocná, spravedlivá, moudrá, milosrdná,...prostě dokonalá a je striktně zakázáno dávat na jeho úroveň jakoukoliv jinou bytost. Mohamed je pak jeho posel (stejně jako Noe, Mojžíš, Ježíš,...), tedy obyčejný člověk, který pouze zprostředkovává Alláhovu vůli, nicméně každý muslim má povinnost Mohamedovi naslouchat, řídit se jeho pokyny a nijak jeho výroky nezpochybňovat, nepozměňovat ani nerozšiřovat (ve smyslu cokoliv k nim přidávat). Mohamed je považován za nejdůležitějšího božího posla, který je zároveň pečetí islámu. Tedy pokud by teoreticky po něm přišel další člověk, který se prohlásí za posla božího, je již považován za falešného.

V mnoha aspektech však Korán není tak striktní, jak je často prezentováno. Například muslimovi je nařízeno, aby nejedl vepřové, konal pravidelně modlitbu, postil se v době muslimského svátku Ramadánu, alespoň jednou za svůj život se zúčastnil pouti do Mekky, dával almužnu a spousta dalších věcí. Nicméně většinou existuje nějaké náhradní řešení (například se může ze své povinnosti vykoupit splněním jiného úkolu) a porušení některého z těchto pravidel není nic fatálního. Muslim se tedy může pustit do vepřového, pokud nemá jinou možnost, nemusí vykonávat motlitbu, pokud je mu tato znemožněna okolnostmi a ani se nemusí postit v době Ramadánu, pokud je například slabý a nemocný. A do Mekky taky nemusí, pokud na to nemá prostředky, může se místo toho třeba více modlit. Je tomu tak z praktických důvodů. Pakliže by dodržování muslimských pravidel příliš striktní bylo, mnoho lidí by bylo pro islám ztracených. Jestliže by někdo omylem nebo z nouze snědl vepřové a měl být doživotně „diskvalifikován”, bylo by to kontraproduktivní a bránilo by to šíření islámu. Korán rovněž nenařizuje zahalování žen, jak je známe například ze Saudské Arábie. Okrajově jsou zmíněny závoje a zakrývání ňader a pár dalších náznaků, ale nedá se říci, že by například jordánská královna Ranija al-Jasín chodila nevhodně oblečená a v rozporu s Koránem.

Korán ve skutečnosti není ani takovým koncentrátem nenávisti vůčí bezvěrcům, jak ho někteří odpůrci islámu líčí. Ani nejčastěji citovaný verš „...zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali“ není ve skutečnosti tak morbidní, jak by se ve skutečnosti mohlo zdát, protože je vytržený z kontextu, čemuž napovídá  “...odkud onivásvyhnali”.Jedná se o období konfliktu a válečného tažení. Není to výzva k tomu, aby muslimové měli bezvěrce automaticky vraždit v období míru. Rovněž pozice ženy není podle Koránu tak podřadná, jak je některými prezentováno. Korán přiznává ženám mnohá práva, která nebyla v době jeho vzniku úplnou samozřejmostí. Žena rozhodně není nesvéprávná bytost, na které nikomu nezáleží. Nenavádí ani k žádným vraždám ze cti apod. Korán obsahuje spoustu nařízení a doporučení, jak se správně chovat včetně různých milosrdenství k žebrákům, sirotkům apod. Nicméně pokud jste z předchozího získali dojem, že jsem obhájcem nebo snad dokonce propagátorem Koránu či islámu - ani náhodou!

Korán je knihou velice problematickou a manipulativní. Úplně nejzásadnější problém vidím v tom, že rozděluje společnost na „my“ a “oni”, což je samo o sobě zárodek konfliktu. Člověk, který není muslim, je automaticky považován za nemorálního a nemusí se provinit ničím dalším. Rozdíl v pojetí muslima a nemuslima je kardinální. Za špatného člověka je rovněž považován muslim, který se proviní proti pravidlům islámu, aniž by toto provinění bylo špatným činem ze sociálního hlediska. A nemusíte zrovna spálit Korán nebo nakreslit podobiznu proroka Mohameda, což je zakázáno a dalo by se to považovat za provokaci, případně disrespekt k muslimům. Muslimka si třeba nemůže vzít nemuslima. Pokud to poruší, objektivně tím nikomu neublíží, není na tom nic nelegálního ani nemorálního. Ovšem ne tak z pohledu Koránu, který toto zakazuje. A takových příkladů jsou spousty. Oheň peklený je tedy připraven pro všechny nemuslimy automaticky a pro muslimy podle zásluh. Správný muslim si mezi nemuslimy nemá ani hledat přátele a už vůbec je upřednostňovat před muslimy. A když už byla řeč o pozici žen, jistě, ve své době mohl být Korán v tomto ohledu nějakým přínosem. Dnešní západní společnosti už ale nemá co dát. Žena totiž sice má v Koránu nějaké zastání, ale její role je i tak podřízena muži (týká se pouze pozemského života, před Bohem jsou si oba rovni). I přes určité povinnosti muže směrem k ženě nemůže být o rovnoprávnosti ani řeč. Čili islám už na základě Koránu diskriminuje jak bezvěrce či jinověrce, tak ženy. Tolerance k jinému názoru je zde minimální.

Postavení v islámu je následující. Nejvýše je samozřejmě muslim následovaný křesťanem a Židem (tzv. lidé knihy). Korán samozřejmě nerozlišuje na Sunnity a Šííty (to vzniklo až po smrti Mohameda) a islám uznává mnohé části z judaismu a křesťanství, ze kterých vychází (zásadní rozdíl je, že Ježíše považuje jen za jednoho z proroků a ne syna Božího, Bůh podle Koránu děti nemá). Muslim může například jíst židovské jídlo, které splňuje požadavky košer. No a pak jsou všichni ostatní jinověrci a bezvěrci, jejichž role jedle islámu podřadná.

Korán kromě toho obsahuje spoustu protichůdných tvrzení. Například tvrdí, že Bůj je spravedlivý a zároveň tvrdí, že nenaděluje všem stejně, tedy někomu bohatství, někomu chudobu, přičmež vychází pouze ze své vůle a nikoliv ze zásluh. Toto se sice opět týká pouze pozemského života, který je z pohledu islámu druhořadý, ale i tak nemají všichni stejné šance se ukázat, zda si zaslouží peklo nebo ráj. Další rozpor spočívá v tom, že v některých částech Koránu je zmíněno, že bezvěrci bloudí (ve smyslu tápou ve víře) proto, že Bůh zapečetil jejich smysly a že je de facto chce nechávat bloudit a že kdyby chtěl, vedl by je správnou cestou (víry). Je to tedy vůle boží a ne vůle samotných bezvěrců, že jsou nevěřící. Pak je ale  logicky nemůže chtít trestat za to, že jsou bezvěrci, protože je to jeho vlastní vůle. Další rozpor spočívá v trestání. Zatímco v některých pasážích je uvedeno, jak mají být hříšníci potrestáni, v jiných částech je napsáno, že trestat přísluší pouze Bohu. Jinak obecně platí, že jsou-li dva nařízení, která si odporují, platí to novější (něco jako array_merge() ;-) ).

Kromě toho mám s Koránemi další problém, který souvisí s dokazováním. V Koránu je nepřípustný objektivní přístup. Máte povinnost všemu z Koránu bezmezně věřit a to přesto, že k tomu nemáte jediný důkaz. A už samotná žádost o důkaz je nemorální. Naopak, pokud by se objevil jiný člověk, který by se prohlásil za proroka a vy jste mu uvěřili, opět jste spáchali hřích. Takže zde máme dva lidi, oba se prohlásili za proroka, jednomu z nich věřít musíte, druhému naopak nesmíte a přitom nemáte žádné objektivní měřítko, podle kterého byste se mohli rozhodnout. Nehledě na to, že pokud někomu věříte nebo ne, není to otázkou morálky a nevypovídá to o vás, zda jste dobrým nebo špatným člověkem. O tom vypovídají až vaše činy. Jak jsem řekl, Korán žádné důkazy nepředkládá, předkládá ale pseudodůkazy. Tyto pseudodůkazy se odkazují na nějakou historickou či biblickou událost. Princip je vždy stejný. Je zmíněna nějaká událost, která se někdy stala nebo údajně stala. Většinou se jedná o nějakou katastrofu, porážku významného vojska či zánik národa. A tahle událost je interpretována tak, že se jednalo o boží trest a je to tedy důkaz boží existence a jeho interakce s pozemským světem. Čili jako bych řekl „...pamatujete na to tornádo na Moravě v roce 2021? Tak to byl Boží trest za hříchy obyvatel Břeclavska a Hodonínska! Potřebujete snad další důkaz?!“. Tímto způsobem je realizováno veškeré „dokazování“ v Koránu.

Rozumím tomu, že víra není věda. To věda má předkládat důkazy, zatímco víra je čistě od toho v něco věřit. S tím nemám problém. Ovšem považovat někoho za nemorálního jen na základě toho, že nevěří v něco, k čemu nemá dostatek důkazů, se mi příčí a je v zásadním rozporu s mými životními postoji.